Nic z toho dobrého a krásného cos učinil, se neztratí. Všechno zůstane. Anatole France
Čas nás unáší jako dravý proud řeky plynoucí do nenávratna. Přicházíme a odcházíme, setkáváme se na omezený čas, sdílíme své názory a pocity, nebo se míjíme. Ať tak, či tak, naše stopy mizí.
Začátkem března z tohoto světa náhle odešel Mgr. Milan David, náš dlouholetý souputník, téměř třicet let spolupracovník, bývalý člen Katedry slovanských jazyků a literatur (dříve Katedry bohemistiky) na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Výborný bohemista a laskavý učitel budoucích učitelů českého jazyka, jak napsal v nekrologu dr. Štěpán Balík. Milan David vystudoval na zdejší pedagogické fakultě obor český jazyk s literaturou a dějepis. Už jako student měl mezi spolužáky přízvisko vědátor. Vedle historie ho stále více přitahovala česká literatura a také jazyk. Vliv generace učitelů vystudovaných v době mezi dvěma válkami, proživších druhou světovou válku, těžké časy německé okupace a nelehké období po roce 1945, byl silnější, než si naše poválečná generace zprvu uvědomovala. Nejvíce nás patrně ovlivnil docent Ludvík Pokorný, náročný, avšak vnímavý typ učitele, který dokázal podat nezáživnou a z předchozích škol málo zvládnutou morfologii i syntax spisovné češtiny tvořivým a účinným způsobem.
Bohemistika, literární i jazykovědná, nakonec v zaměření kolegy Milana Davida převládla. Diplomovou prací o životě a díle české básnířky s pseudonymem Simonetta Buonaccini, založenou na materiálovém studiu, ukončil v roce 1972 studium. Odešel do praxe a působil na různých středních odborných a učňovských školách. I při namáhavé školní práci často publikoval drobné příspěvky literárně-kulturní či zaměřené jazykově. Sedmdesátá léta pro něj nebyla příznivá, zakusil kvůli svému přesvědčení řadu ústrků, ale neupadl do pasivity a nevzdal se. Rozšířil si studium na PF v Hradci Králové, kde poznal několik výtečných učitelů, a rekvalifikoval se pro učitelství na středních školách.
Na počátku 90. let se přihlásil do konkursu vypsaného na místo učitele současné spisovné češtiny na Pedagogické fakultě. Byl přijat a stal se členem tehdejší Katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Postupně se orientoval nejen na výuku češtiny pro studenty základních a středních škol, ale stále více se zaměřoval na výuku mateřského jazyka pro učitele prvního stupně ZŠ. Snažil se zlepšit připravenost studentů na zodpovědné povolání učitele, stanovil si jako úkol připravit výukové materiály základních předmětů studia mateřského jazyka. V roce 1993 vydal učební texty s cvičeními pro studující učitelství 1. stupně ZŠ Základy české morfologie. Cílem výkladů v těchto textech bylo přispět studentům k pochopení systému jazyka a ukázat jim cestu k řešení praktických úkolů. Jeho přáním bylo, aby budoucí učitelé zvládli tvaroslovné učivo tak, že k němu budou přistupovat s nadhledem a dokáží samostatně řešit složitější problémy. Milan David jako zodpovědný učitel chtěl studentům usnadnit práci v semináři a zároveň jim dát možnost hlubšího samostatného studia k praktické části zkoušky. Teoretické poznatky prověřoval na konkrétních textech a při řešení praktických, tvořivých úkolů.
Nezůstalo jen u formální a sémantické morfologie, všímal si i nedostačující připravenosti budoucích adeptů učitelství ve slovotvorbě. Proto vznikly další učební texty, Tvoření slov v češtině (1999), které měly sloužit k seznámení se základními pojmy ze slovotvorby, studentům pomoci proniknout do slovotvorné problematiky a utvořit si přehled o slovotvorné soustavě češtiny. Opět přihlížel k potřebám učitelské praxe. Slovotvorná cvičení z jeho skript by dobře posloužila k procvičování učiva také u studentů učitelství pro 2. stupeň ZŠ a učitelství pro střední školy.
Mnoho let v činné službě i jako emeritní učitel Milan David dohlížel na průběžnou praxi studentů na školách. Byl přesvědčen, že formám, postupům a cílům vyučování je třeba věnovat neustálou pozornost. Jeho Kapitoly z didaktiky českého jazyka na 1. stupni základní školy z roku 2001 se týkaly teorie vyučování mateřskému jazyku na 1. stupni a zaměřily se na pravopisné jevy, slovo a slovní druhy, tvarosloví, mluvnické kategorie a základy skladby.
V roce 2004 navázal učebním materiálem Kapitoly z didaktiky slohu na 1. stupni základní školy. Skripta poskytla cenné, srozumitelně podané výklady o cílech a obsahu vyučování slohu, všímala si procesu vyučování slohu a metod vyučování slohu. Hlavním cílem výkladů doplněných názornými ukázkami a vzorovými rozbory bylo přivést žáky k vytváření souvislého jazykového projevu produktivním postupem. Zřetelný byl i autorův záměr přimět učitele k zařazování slohu do vyučovacích hodin a vštípit jim nutnost vlastní přípravy na hodiny slohu.
Milan David jako zkušený praktik a zároveň odborník, neustále se seznamující s novými lingvistickými teoriemi, poskytoval cenné rady nejen studentům, ale i svým kolegyním a kolegům. Výborně uplatňoval své znalosti při přípravě každoročních přijímacích zkoušek, bystře upozorňoval na nesrovnalosti v zadání, na možnosti neporozumění při nepřesné formulaci otázek. Dovedl rozpoznat i drobný nedostatek či omyl. Své připomínky formuloval přátelsky a dbal na korektnost. Ostatně, málokdy se rozčílil, konflikty řešil diplomaticky, ale byl-li v právu, neustoupil.
Kromě náročné pedagogické práce měl i širší zájmy a často inicioval společný projekt, do nějž by se mohli zapojit všichni lingvisté z katedry bohemistiky. Tak nás na začátku 90. let přivedl k tématu českého baroka, jeho představitelům a k baroknímu jazyku. Katedra bohemistiky pak vydala kolektivní práce ve dvou sbornících pod jeho editorským dohledem, a sice K jazyku a stylu českých barokních textů I (1998) a K jazyku a stylu českých barokních textů II (České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000). Sám měl v obou sbornících také příspěvky.
Zdravotní problémy různého druhu mu znepříjemňovaly život, nezměnily však jeho přístup k práci ani k životu. Vzorně se staral o svou matku, snažil se jí usnadnit poslední životní etapu. Jako empatický člověk si všímal i nesnází svých kolegyň a kolegů, a mohl-li pomoci, udělal to bez váhání jako dobrý přítel, který v nouzi se ocitnuvšímu druhovi nedá jen radu, ale, jak praví přísloví, i „mouky pytel“, tedy udělá pro něj víc. Trápil se smutnými osudy a ztrátou svých kolegů. Byl by asi dlouhý zástup nás vděčných, kterým poradil, pomohl šlechetným skutkem, a dlouhý by byl i zástup studentů, kterým pomáhal ze studijních a někdy i osobních problémů. Všímal si také činnosti mladých kolegů, četl jejich jazykové příspěvky, laskavě kritizoval a nenápadně povzbuzoval.
V úterý 28. února navštívil kolegyně a kolegy na pedagogické fakultě, kam chodil velmi rád, a slíbil, že ve středu 1. března ještě před svým odjezdem do lázní na chvíli přijde. Nepřišel, protože ten den se ocitl v budějovické nemocnici. Bojoval o život až do neděle 5. března. Nestačil už nic říct. Snad už všechno bylo řečeno dávno před oním dnem. Přesto nám, kteří jsme ho dlouhá léta znali, zbývá jen smutné prázdno. Prázdno po nenápadném, milém člověku, kolegovi s velkou duší a srdcem.
V Českých Budějovicích 31. 5. 2023
Kolegyně a kolegové z Katedry slovanských jazyků a literatur PF JU v Českých Budějovicích
